Co mi dalo letní volno? Především jsem zjistil, že s tou pracovní diskriminací žen to nebude zase tak horké, jak se odmítnuté feministky žádající o místo horníka stále rozčilují.
Soudě podle toho, jak mi se zpožděním přicházely maily, v nichž mi bylo slušně poděkováno s tím, že jsem neodpovídal požadovanému profilu zaměstnavatele. Přitom minimálně v polovině případů vím na sto procent, že jsem nároky splňoval na sto procent. Tedy na 99, pokud jedním procentem ohodnotím pohlaví, o němž samozřejmě v inzerátech, na něž jsem odpovídal, nepadlo ani slovo (jinak mimochodem diskriminace nediskriminace - minimálně ve čtvrtině nabídek rovnou stálo, že se hledá žena, čímž jsem si aspoň ušetřil práci...)
Dokonce i v jednom ze dvou konkurzů, které jsem absolvoval ještě těsně před odchodem z minulé práce, mi slečna z personálky po splnění požadovaných praktických úkolů oznámila, že to bylo to nejlepší, co zatím viděla (ehm - mluvíme stále o práci!;-)) Jenže za několik dní mi zavolala, že bohužel... Ano, byla tam zase jedna věc, kterou jsem nesplňoval - nejsem prsatá ženská.
Takže teď už vím úplně jistě, že na titulech nezáleží...
