Do práce jsem dnes dorazil ještě o pár minut dřív, než je potřeba. Hned jsem aktivně pospojoval dva počítače, které se tam jen tak válely po včerejším drobném stěhování a pak už jsem chtěl začít pracovat tam, kde jsem ve středu skončil. Ovšem vyskytl se problém. Nemohl jsem se dostat ani na společný server, ani na sdílené dokumenty a samozřejmě nefungoval ani internet. V celé firmě. Samozřejmě mě ihned napadlo, že jsem možná někde něco špatně spojil, ale hrdinně jsem mlčel. Bohužel díky této drobnosti nemohl nikdo z nás nic dělat a síť se podařilo zprovoznit až po třetí hodině odpoledne. Naštěstí se ukázalo, že šlo skutečně o náhodu a že jsem tomu já nijak nepomohl...;-)
Sice nebylo co dělat, ale zažil jsem pořádně horké chvilky. Jednak jsem byl pořádně nevyspalý, protože Andreásek tentokrát v noci dost protestoval, aniž bychom věděli proti čemu. Ovšem hlavní důvod byl ten, že jsme potřebovali zkontrolovat nahrávku z úterý, aby se mohla připravovat CD, jenže jsme se k ní nemohli dostat. Spojení nefungovalo ani zvukaři, který ji sestřihával. Pak jsem ale uslyšel osudovou větu - "Tak tam Jirka sjede pro cédéčko." Samozřejmě jsem hned vyhrknul: "Kam?" a mezitím zaslechl cosi o 4 hodinách cesty. "Do Ústí nad Labem, to jsou tak dvě hodiny tam a dvě zpátky."
No super, pomyslel jsem si. Ale stal se zázrak (kolik jich jen dnes bylo?;-)) Když kolegyně volala zmíněnému Ústečákovi, aby dohodla podrobnosti předání, on jí najednou řekl, že ho ještě něco napadlo a že za chvíli dá vědět, co a jak. Za několik minut skutečně zavolal s tím, že nám to přepošle přes online úschovnu. Problém je pouze ten, že jde o hodně velká data, takže nahrávání bude trvat 4 hodiny. Kdyby býval řekl pět, nic mě nezachrání, ale ta čtyřka zněla jako hudba z ráje. Stejně nám nešel internet, takže nebyl žádný spěch.
No a díky tomu tady ještě sedím a smolím tento článek...;-)
