Závěr náročného pracovního týdne byl - jak jinak - náročný. Pracoval jsem od půl deváté do půl desáté. Zatímco takový státní zaměstnanec by vzhledem k pátku předpokládal, že jsem už na oběd byl doma, typický pracovník soukromé sféry asi tuší správné řešení hádanky. 13 hodin bez jakékoli pauzy - oběd pouze za běhu.
Přiznávám, že to není až tak zcela podle mých představ - z domova odcházet ráno v půl sedmé a vracet se po čtvrt na dvanáct v noci (a to jsem se ještě sbalil jako první!) Při přijímacím pohovoru mi bylo řečeno, že tu a tam výjimečně se stane, že budu muset zůstat déle, a zatím je to 1,5 hodiny denně, kromě těch 5 hodin včera. Kolegové šli i dnes (sobota), já se omluvil.
Mimochodem - rozumíme si, že veškeré přesčasy jsou zdarma, vlastně jen z lásky k firmě?! Ta se asi u mě ještě nerozvinula tak úplně...;-)
