Asi před týdnem jsem si jako obvykle cestou do práce zašel do supermarketu koupit něco k snědku. Po ránu tam nebývá moc lidí, takže je to otázka pár minut.
Došel jsem až k pokladně, kde obsluhovala mladá brigádnice (náhoda;-)) a čekal, než přijdu na řadu. Přede mnou dva lidé s pár drobnostmi.
Jenže po chvíli jsem pochopil, že jsem si nevybral zrovna nejlepší místo k placení, uvázlo to totiž na prvním obsluhovaném Rusovi, který znal pouze dvě česká slova - ano a ne. Ukázal na lahev becherovky za zády slečny, ta mu ji podala. On si ji chvilku prohlížel a pak ukázal ještě na lahev vodky. Pokladní se pro ni otočila a pak se pěkně česky zeptala, jestli becherovku může uklidit. Ne! Pán si prohlížel zboží a pak se vrátil kousek zpátky, kde si vzal lahev lemonda. Slečna začala uklízet ty první dvě, jenže on lemonda váhavě položil a že chce zase ukázat becherovku. Pak vodku...Takhle to probíhalo několik minut a pokladní, stejně jako ostatní zákazníci ve frontě, začala ztrácet trpělivost.
Nakonec se neudržela a začala s chlapíkem mluvit česky - "To si ze mě děláš pr*el!?" a posléze se rozpovídala ještě víc. I neandrtálci by podle výrazu došlo, co mu sděluje, proto cizinec nakonec mávnul rukou, nevzal si nic a odešel s opodál stojící a dobře se bavící manželkou.
Kdybych si měl vybrat, mé sympatie rozhodně byly na straně slečny, přece jen chvílema mi to přerovnávání lahví připomínalo známou hru skořápky, nicméně asi jsem byl jediný. Od té doby už se u kasy neobjevila...
