První, co mě na současné práci nadchlo už před prvním pohovorem, byla ulice, v níž sídlíme. Člověk si tu ani nepřipadá jako v Praze, auta zde totiž jezdí doslova krokem, u přechodu spořádaně zastaví a chodec tak má jistý pocit bezpečí.
I já jsem na tom tak byl. Tedy až do minulého víkendu. To mi totiž švagrová oznámila, že v rámci autoškoly zde velmi často dělá jízdy. Od té doby jsem si začal všímat, že označených cvičných vozidel je zde skutečně víc než v jiných částech města a přistihl jsem se, že jsem dostal strach. Pokaždé se nejprve podívám, kdo sedí za volantem, a až teprve potom se odvážím silnici opatrně přejít...;-)
