Skutečně nemá příliš cenu dělat si dopředu nějaké zásadní plány. Vynechám to, jak jsem si bláhově chtěl o víkendu přispat a skočím rovnou k nedělnímu večeru. To jsem se totiž rozhodl, že se v televizi mrknu jen na tři kraťounké povídky s Donutilem a pak hned půjdu spát. Všechno ale dopadlo poněkud jinak.
Když začala první, Anďa měl právě nejvíc práce s tím, že musel vyzkoušet, která z jeho hraček rachotí nejvíc. Já jsem tak sledoval něco jako sluchově postižení - sledoval jsem postavy, které otevíraly pusy, ale nic jsem neslyšel.
Když začala povídka druhá, vypadalo to nadějněji, Andíkovi se totiž začalo chtít spát, což bylo znát na jeho uvadající aktivitě. Jenže díky tomu, že jsme ho šli ukládat, mi zase unikla podstatná část děje a já se už do konce nechytil.
Začala třetí část a já si oddechl - v místnosti ticho, Andreásek vedle vychrupoval, jenže přesně v půlce vypadl signál satelitu a já zíral na černou obrazovku, na níž se pouze měnily dva nápisy - LADĚNÍ a ŽÁDNÝ SIGNÁL. Zoufale jsem rezignoval, nicméně zkusil jsem ještě přepnout na některý z programů druhé družice. Ta kupodivu fungovala bez problémů a já tak nakonec (oproti předchozím plánům) zkejsnul "přesčas" u RTL II. Místo večerky po deváté, jsem to ukončil zase chvilku předpůlnocí...
