Včerejší večerní cesta z práce stála opět po nějaké době za to. Dorazil jsem na nádraží a tam spatřil nekonečný dav lidí. Ono není divu, když zhruba tři čtvrtiny vyhrazené pro cestující jsou už od prosince uzavřeny z důvodu "přípravy stavebních prací" (trvá-li takhle dlouho pouhá příprava, nechci vidět samotnou stavbu, to už se vzhledem ke svému věku konce asi nedočkám!;-))
V každém případě jsem velmi rychle pochopil, že varování, které jsem dostal na eskalátorech z metra, se skutečně vyplnilo a vlaky už od odpoledne nejezdí. Z rozhlasu se pouze tu a tam ozvalo cosi o omluvě za zpoždění, předpokládal jsem tudíž, že jde o přechodný stav a nějaký ten spoj bude brzy vypraven. Po nějaké chvíli automat skutečně nahlásil, že "můj" spěšňák bude opožděn o 20 minut. Hned vzápětí následovalo další upozornění, že tentýž spěšný vlak je zrušen. Po dalších asi 10 minutách se z rozhlasu ozvalo, že ten samý spoj bude přistaven k páté koleji. No sláva, pomyslel jsem si a vydal se s částí davu tím směrem. Celkem slušně zaplněný vlak se ovšem neměl k odjezdu a nikdo z lidí netušil, co se vlastně děje. Po nástupišti začali bezradně bloumat ti samí cestující, kteří si před několika okamžiky nastoupili, a po nějaké době se konečně objevil průvodčí, který oznámil, že vlak bude odkloněn a půlku své trasy pojede úplně jinudy. Nezbývalo, než si vystoupit a opět se vmísit do čekajícího davu. Po několika dalších minutách jsme dostali informaci, že spoje z Kolína jezdí do Běchovic a zpátky. Několik desítek lidí se tedy vydalo do metra, aby absolvovalo cestu přes půl Prahy (doslova) na Černý Most, tam se narvalo do autobusu MHD (snad by někdo nechtěl, aby po několikahodinové poruše byly zajištěny posílené linky) a posléze vystoupilo u nádraží v Běchovicích.
Zde nastal další kámen úrazu - nikdo neměl ani ponětí, zda skutečně něco pojede, takže jediným výsledkem bylo, že se babky v informacích na Masarykově nádraží tímto elegantním způsobem zbavily dotěrných nespokojenců. V Běchovicích si můžete stěžovat leda tak do tmy. Po několika dlouhých a studených minutách čekání byl konečně ohlášen vlak, který měl dorazit za 10 minut. Všichni hypnotizovali tmu v dálce směrem od Kolína a když se tam objevilo světlo, zmocnilo se mě nadšení, jelikož jsem opět začal věřit, že se do půlnoci dostanu domů. Jenže vlak zůstal stát kdesi v dáli před nástupištěm. Aby ne, když se po další době blížil panťák z opačného směru. Tedy odtamtud, kde nám řekli, že nic nepojede, a proto musíme využít MHD.
Nechci se nijak vychvalovat, ale od začátku jsem tušil, že pošlou jen jednu soupravu. Ono se už tak nějak stalo zvykem, že podobné situace využívají ČD k testování maximální kapacity svých vozů. Naštěstí je vidět, že jde o kvalitní výrobky s ohromnými skrytými rezervami a do soupravy, v níž už při příjezdu stáli v obou patrech v uličkách mezi sedadly lidé, se vměstnali i ti, kteří naletěli a jeli tak až z Běchovic. On tedy nastal ještě jeden zázrak, ale ten už nikoho, kdo tu a tam jede vlakem, nepřekvapí - když dorazila zmíněná jedna souprava, oznámil staniční rozhlas, že z Poříčan pokračuje první část vlaku do Kolína a druhá do Nymburka. A teď, která je která...
Domů jsem nakonec dorazil jen s lehce víc než 1,5 hodinovým zpožděním a mohl jít hned spát, ráno mě totiž čekalo vstávání ve 3:30.
Ještě jsem si na seznamáckých Blbinkách přečetl o tom, jak na několik hodin zkolabovaly vlaky jezdící z pražského Hlavního nádraží (http://www.novinky.cz/domaci/223235-prazske-hlavni-nadrazi-zkolabovalo.html ) a zaradoval se, jaké mám štěstí, že já jezdím z nádraží Masarykova, a proto jsem měl klid. Teď by se ještě mohla ozvat zapálená bloggerka-nádražačka, která mi pokaždé vysvětlí, že všechno bylo úplně jinak a že jsem si to vymyslel a už mě nepřekvapí vůbec nic...;-)
Já chápu, že se něco může rozbít a nefungovat, to nikomu nevyčítám, ale za to, že nikdo opět nebyl schopen dát jedinou rozumnou informaci, uděluji ČD další Kyselou prdel...
