Kolega sedící přímo naproti mně nechodí pro nějaký ten ostřejší výraz daleko. Ve vzduchu tak létají názvy nejrůznějších zvířat i částí těla.
Mně to samozřejmě nijak zvlášť nevadí, přece jen jsem učil na základní škole, takže mám pořádný výcvik a jen tak něco mě nemůže rozházet. Jenže kolegyně, která je nám nejblíž, je jiného názoru. Zatím to bere pořád ještě jako jakousi legraci, nicméně několikrát se už ozvala a kolegu napomenula. Abych si u ní šplhnul, navrhl jsem, že bychom koupili kasičku a za každé sprosté slovo by tam provinilec hodil dvacku. Už jsme viděli ten velkolepý a luxusní vánoční večírek, jenže když ale kolega prohlásil: "Tak to je v pr*eli, to si budu muset najít ještě jednu práci," bylo všem v okolí jasné, že tudy cesta nevede.
Ovšem slušně vychovaná slečna odjela na několik dní na dovolenou a kolega s prořízlou pusou mohl svým myšlenkám opět dát volný průběh. Dneska jsem se tak nějak nahlas zamyslel, že zítra se vrátí Šárka. "Takže bacha, co říkáš!"
S vyděšeným výrazem v očích mu vyklouzlo:"A do p*či!"
