V sobotu jsem měl původně v plánu vyrazit s klukama na Kokořín, kde se konala oslava dne zahrad a zahradních trpaslíků, ale manželka nám to nakonec rozmluvila.
Jelikož ale počasí k nějaké té aktivitě přímo vybízelo, vydali jsme se odpoledne do Nymburka, kde se v místním pivovaru slavil Den Postřižinského piva. Už nějakou dobu je mi tento nápoj takřka cizí, ale lákal mě jeden bod programu, o němž jsem byl přesvědčen, že se bude líbit i dětem. Před půl čtvrtou tam měl vystoupit Jaroslav Uhlíř.
Nemáme to daleko, proto jsme nepotřebovali žádnou velkou časovou rezervu. Akorát jsme to tentokrát riskli a klukům nedávali kinedryl. Cestu jsem proto zvolil po vedlejších silnicích a přes vesnice, aby bylo hodně možností, kde případně na chvilku zastavit. Ale žádná přestávka nakonec nebyla potřeba, s pytlíkem bonbónů to zvládli v pohodě. Nápad nenápadně zaparkovat u některého z blízkých supermarketů jsem evidentně nedostal sám. Zatímco jindy tam postává pár osiřelých aut, tentokrát jich bylo znatelně víc.
Do areálu pivovaru jsme došli pěšky, nedalo se zabloudit. Uvnitř mě pak dostaly davy lidí, které se na ohromné ploše rozptýlily. Zatímco doma kluci často o odpolední svačinu moc nestojí, když se někam vypravíme, mají hlad prakticky neustále. Nejinak tomu bylo tentokrát, takže nejprve každý dostal trdlo, pak ještě párek v rohlíku a ačkoli i nadále škemrali, že chtějí ještě něco sníst, koupili jsme jim už jen cukrovou vatu. To jsme teda rodiče, takhle je trápit, když jsme tam celkem strávili asi tak 1,5 hodiny mezi obědem a večeří!:-))
Kapela Jaroslava Uhlíře začala s drobným zpožděním, protože se protáhla předchozí soutěž. Vzpomínám, jak Uhlíře začaly na koncerty a fesťáky zvát Tři sestry, protože jim hostoval v jedné písni. Tehdy míval svůj blok několika osvědčených hitů pouze s klavírem. Jenže doba se mění a teď už jej doprovází regulérní kapela - elektrická kytara, basa, bicí. Sám pak sedí u klavíru. Vystoupení začalo jakýmsi intrem složeným ze známých melodií, frontman zatím chyběl. V tu chvilku jsem si říkal, jak to takhle naživo tradičně zní úplně jinak, než před chvílí v autě z cédéčka. Prostě tak trochu bigbít!:-)
Zaznělo plno písniček, které znali všichni přítomní, ať už se jednalo o střízlivé či podnapilé, dospělé nebo děti. Myslím, že i klukům se to líbilo, aspoň zezačátku určitě. Postupně jim začala být trochu dlouhá chvíle, takže jsme těsně před koncem odcházeli.
Ale rozhodně super program na zpestření sobotního odpoledne!;-)
