Původně jsem si minulý týden chtěl vzít volno jen v pátek, ale nakonec jsem se nechal zlákat předpovědí počasí a přihodil ještě jeden den. Samozřejmě na tom vydělali i kluci, protože nemuseli do školky.
Ve čtvrtek jsme tak letos poprvé zamířili do Loučeně, abychom si v tamním parku udělali piknik a trochu zasportovali.;-) Zdržení nastalo hned zkraje, když jsem chtěl v poděbradském tesku koupit nějaké pečivo na dopolední svačinu. Dohodli jsme se, že obchodem jen proletíme, sbalíme jídlo, doběhneme ke kase a jedeme dál. Což o to, kluci to dodrželi, ale paní u pokladny nám to dokonale zhatila. Vzali jsme celkem 5 minipizz (takové malé placičky se sýrem a šunkou), které minule klukům hodně chutnaly. Vybrali jsme si kasu, u níž stála pouze dvojice žen. Sice měly velký nákup, ale lepší než všude vedle, kde byly fronty mnohem delší. Jenže pokladní byla asi jako ten lenochod úředník z filmu Zootropolis. Každý kus z pásu desetkrát otočila v rukách a čas utíkal. Paní před námi se na mě několikrát omluvně podívala, klukům začínala být dlouhá chvíle. Nicméně nakonec jsme zcela zákonitě museli přijít na řadu i my. A začal další problém.
Paní pokladní se podívala na naše pečivo, zalistovala černobílým seznamem, řečnicky se zeptala, jestli to jsou pizza koláčky a aniž by počkala na mou odpověď, už je tam pípla. Řekl jsem, že jsou to mini pizzy. Ona se na mě podívala a dodala: za 16,90! Já jsem si byl zcela jistý nejen názvem, ale i cenou, která činila 12,90. Nečekané komplikace. Paní trvala na své verzi, já na své. Abych tomu dodal na věrohodnosti, poučil jsem jí, že tam mají ještě minipizzy s vysočinou, zatímco tyto jsou se šunkou. Následovalo nekonečné psaní na klávesnici (za tu dobu musela hacknout minimálně pentagon), ale nakonec se zdařilo storno. Kdyby to byl chlap, řeknu nevěřící Tomáš, takhle nevím, každopádně načetla znovu ten samý kód. Storno, znovu stejný kód, storno... Co kdyby se tam posté objevilo něco jiného, že ano!?;-) Za námi se už vytvořila slušná fronta a já se začal cítit tak zoufale, že jsem zvažoval, že řeknu, ať tam nechá ty pizza koláčky, že to klidně zaplatím. Jenže pak mi došlo, že kvůli něčí neschopnosti přece nebudu o dvacet korun lehčí, to radši klukům koupím zmrzlinu... Jenže najednou paní zahlédla na stejné stránce minipizzu. Světe div se, za 12,90. Přísahám, že nepřeháním, když řeknu, že jsme tam strávili dvacet minut!
Pak tedy rychle do auta a za chvilku jsme parkovali u loučeňského zámku. Parkoviště takřka opuštěné, jen dva autobusy, dokonce se opět ani nevybíralo parkovné. Na lavičce jsme si dali vytouženou svačinu a pokračovali do parku. Po zaplacení vstupného jsem nechal na klukách, aby mě vedli, kam chtějí, přece jen už to tam znají velmi dobře. Ukázalo se, že úplný závěr června není právě ideálním termínem, protože jde o období školních a školkových výletů, ale dalo se. Na kluky oblíbený piknik jsme si nakonec klidné místo našli. Stihli jsme si i zakopat, zahrát badminton a zaházet létacím talířem. Pak jsme se ještě prošli, ale stále nám zbývají místa, která jsme zatím neobjevili.
Když jsme se blížili k východu, přemlouvali mě Ála s Andíkem, abych jim v automatu koupil takové ty pamětní mince za padesát korun, už jich mají mimochodem pěknou sbírku. Jenže já byl přesvědčený, že právě ty z Loučně už taky máme. Ovšem když si ti dva vezmou něco do hlavy, nikdo jim to nevymluví. Nakonec jsme ale ušetřili, protože tam někdo hodil 40 korun a pak asi odešel. Zkrátka nikde nikdo, takže jedna z mincí nás vyšla jen na desetikorunu. Slušný kurz...;-)
Cestou domů jsme ještě nakoupili jídlo, abychom mohli večer rozpálit gril a první volný den, taková příprava na prázdniny, se přiblížil ke svému konci...;-)
