Je na čase doplnit nějaké ty starší resty… Takže ve středu 6.12. měl Ála ve školce besídku. Mně bylo nejdřív hloupé, abych opět absentoval v práci, když jsem tam dva předchozí dny nebyl, proto Ála počítal s tím, že tentokrát do školky nedorazím. Jenže v práci se mi to potom tak nějak rozleželo, a nakonec jsem se kolegů zeptal, jestli by jim nevadilo (a že pokud by to vadilo, ať mi to klidně řeknou), kdybych odešel už po druhé hodině. A po takových těch nutných fórcích typu - 'No to v žádným případě', mi samozřejmě řekli, že bez problému. Až poté jsem jim sdělil důvod, protože jsem předtím nechtěl nijak hrát na city, a když zjistili, že jde o něco tak důležitého, jako je dětská besídka, hned mi sdělili, že to je naprosto jasné, že tam musím. Ono pracovat s lidmi, kteří už také mají potomky, má své výhody…;-)
Nakonec jsem to ale měl jen tak tak, protože jsem měl vypočítaný spoj k nádraží, který samozřejmě právě nejel. Prostě tramvaj se někde zapomněla a já sledoval hodiny na ulici a vypočítával si, že nemám šanci vlak stihnout. Buď je moje matematika ještě horší, než jsem si vždycky myslel, nebo to nakonec byla nějaká jiná opožděná tramvaj, ale k nádraží jsem na poslední chvíli přece jen dorazil.
Do školky jsem dorazil včas, dokonce jsem si ještě nejdříve stihl hodit věci domů. Začátek se lehce opozdil kvůli zdržení jednoho z rodičů, který měl donést oblečení dvěma dětem, ale nešlo o nic tragického. Tentokrát jsem měl pocit, že přišlo méně rodičů než v předchozích letech, ovšem mělo to své výhody, jako například to, že přítomní na své ratolesti tentokrát velmi dobře viděli. A musím říct, že tentokrát se mi představení líbilo snad nejvíc, takže jsem nakonec měl radost, že jsem nechyběl. A myslím, že Ála taky…;-)
