V neděli 10.12. jsme jeli s klukama do kolínského divadla na představení České vánoce Josefa Lady. Ono se vlastně hrálo ten den dvakrát, odpolední bylo záhy vyprodané, proto jsem koupil vstupenky na to podvečerní od pěti. Nějak jsem zkrátka tušil, že by se nám to mohlo líbit.
Na vlak jsme šli docela na poslední chvíli, on už totiž platil nový jízdní řád, ale stihli jsme to bez problémů. V Kolíně jsme potkali naši spolužačku z vejšky, mně by to teda vůbec nedošlo a prošel bych bez povšimnutí kolem, neviděl jsem ji víc než 10 let, ale žena ji poznala, protože se občas setkají. Ve foyer divadla jsme chvilku počkali na otevření a potom jsme to přes šatnu vzali do sálu,kde jsme se usadili na svá místa v šesté řadě. Nebyli jsme úplně uprostřed, ale viděli jsme krásně. Samozřejmě jako vždy ti, co mířili přímo doprostřed, dorazili až těsně před začátkem, aby je musel každý pouštět. To je ovšem stále ještě ta lepší varianta, mnohokrát už se nám stalo, že se prodírali až po začátku představení. Aby to nebylo až tak úplně ideální, zde šlo o těhotnou matku. No nevím, nic proti těhotným samozřejmě nemám, ovšem vzhledem k tomu, že bylo na první pohled vidět, že jí břicho nenarostlo přes noc, myslím, že by bylo pro všechny jednodušší, kdyby se sebekriticky rozhodla pro vstupenky na kraji řady. I vzhledem k tomu, že se v polovině představení prodírala zase zpátky na toaletu, čímž tak trochu rušila. Některé v kulturním zážitku, jiné ve spánku (to si to zase odnesu, že má drahá ženo:-)).
Na vlak jsme šli docela na poslední chvíli, on už totiž platil nový jízdní řád, ale stihli jsme to bez problémů. V Kolíně jsme potkali naši spolužačku z vejšky, mně by to teda vůbec nedošlo a prošel bych bez povšimnutí kolem, neviděl jsem ji víc než 10 let, ale žena ji poznala, protože se občas setkají. Ve foyer divadla jsme chvilku počkali na otevření a potom jsme to přes šatnu vzali do sálu,kde jsme se usadili na svá místa v šesté řadě. Nebyli jsme úplně uprostřed, ale viděli jsme krásně. Samozřejmě jako vždy ti, co mířili přímo doprostřed, dorazili až těsně před začátkem, aby je musel každý pouštět. To je ovšem stále ještě ta lepší varianta, mnohokrát už se nám stalo, že se prodírali až po začátku představení. Aby to nebylo až tak úplně ideální, zde šlo o těhotnou matku. No nevím, nic proti těhotným samozřejmě nemám, ovšem vzhledem k tomu, že bylo na první pohled vidět, že jí břicho nenarostlo přes noc, myslím, že by bylo pro všechny jednodušší, kdyby se sebekriticky rozhodla pro vstupenky na kraji řady. I vzhledem k tomu, že se v polovině představení prodírala zase zpátky na toaletu, čímž tak trochu rušila. Některé v kulturním zážitku, jiné ve spánku (to si to zase odnesu, že má drahá ženo:-)).
V každém případě se nám příběh o chudých potulných muzikantech líbil, v mém případě konečně trochu zažehl předvánoční náladu, která mě zatím tak nějak míjela. Zaznělo plno koled a hlavně děti se podle mě zase něco dozvěděly. Po skončení jsme měli ještě trochu času, proto jsme nikam nespěchali a dokonalé překvapení k té právě nabyté vánoční atmosféře nám připravilo počasí, protože mezitím začalo krásně sněžit. Úplně přesně tak jako před malou chvílí na jevišti divadla.
Kluci měli chuť na trdlo ze stánku, který jsme míjeli, dohodli jsme se tedy, že jim ho koupíme místo večeře. Z nabídky si vybrali trdlodonut (ono se tam všechno nazvývalo trdlo-něco, např. trdlolatté atd.), bohužel mi slečna oznámila, že na něj bychom čekali asi 8 minut, což bylo docela dost, aby nám neujel vlak. Rozhodli jsme se tedy pro klasiku v domnění, že ta bude ihned. "Počkáte si asi 6 minut," zpražila nás ale vzápětí. To mi přišlo docela vtipné. Nakonec jsme tam tedy čekali těch minut asi deset a pak jsme tedy museli trochu přidat do kroku. Ovšem je pravda, že trdlo stálo za to jak velikostí, tak chutí (což jsem až tak úplně nemohl posoudit.;-)) Během čekání kluci botama nahrnuli hromádku sněhu z širokého okolí, na všechno připravený Ála vytáhl z kapsy klacíky a na chodníku vyrostl improvizovaný sněhulák.
Cestou z vlaku u nás se pak kluci dokonci zvládli koulovat, takže nedělní dopoledne bylo takřka dokonalé...;-)
Kluci měli chuť na trdlo ze stánku, který jsme míjeli, dohodli jsme se tedy, že jim ho koupíme místo večeře. Z nabídky si vybrali trdlodonut (ono se tam všechno nazvývalo trdlo-něco, např. trdlolatté atd.), bohužel mi slečna oznámila, že na něj bychom čekali asi 8 minut, což bylo docela dost, aby nám neujel vlak. Rozhodli jsme se tedy pro klasiku v domnění, že ta bude ihned. "Počkáte si asi 6 minut," zpražila nás ale vzápětí. To mi přišlo docela vtipné. Nakonec jsme tam tedy čekali těch minut asi deset a pak jsme tedy museli trochu přidat do kroku. Ovšem je pravda, že trdlo stálo za to jak velikostí, tak chutí (což jsem až tak úplně nemohl posoudit.;-)) Během čekání kluci botama nahrnuli hromádku sněhu z širokého okolí, na všechno připravený Ála vytáhl z kapsy klacíky a na chodníku vyrostl improvizovaný sněhulák.
Cestou z vlaku u nás se pak kluci dokonci zvládli koulovat, takže nedělní dopoledne bylo takřka dokonalé...;-)
