V neděli ráno jsme měli domluvené, že se Andík pojede podívat na rybářský kroužek do Chlumce, který vede stejný vedoucí jako u nás. Vrátil se až po obědě, právě ve chvíli, kdy jsme začali jíst, což jsem přesně dopředu očekával.:-) Večer jsme zašli na náměstí podívat se na rozsvícení stromku. Já teda nechci působit jako někdo hluboce věřící, nicméně zdálo se mi trochu nevhodné, když hudebníci spustili koledy a kolem nás propukla hlasitá zábava postávajících, takže hudba skoro nebyla slyšet. Přece jen trochu ohleduplnosti by neškodilo, zvlášť když to hrají živí lidé a ne rádio. Jako vrchol všeho mi pak ale přišlo, když si kdosi stojící těsně za mnou hlasitě krknul... Jinak ale dobré, až na tu zimu.
V pondělí po ránu jsem jel do Kolína vyzvednout dětské pasy, přece jen hlavně Ála už si nebyl vůbec podobný a hlavně těm původním na jaře končila platnost. Odpoledne jsme pokračovali v předvánočním programu, protože jsme se vydali do Kolína (já tedy během jednoho dne podruhé) na Mikulášskou besídku s Klemprdou. Kluci nejdřív moc nechtěli, ale pak jsem pochopil, že Ála si to s něčím spletl a když jsem mu popisoval, jak to vypadalo loni, najednou se rozzářil a říkal, že tam určitě chce. Dokonce nakreslil pro čerta obrázek!:-)
Hned na schodech v kulturáku nás přivítal Mikuláš a čertice a po vyzpovídání kluků, jestli byli hodní a jestli si doma uklízejí jim předali nějaké dobroty. Ála na oplátku jedné čertici věnoval obrázek, z čehož byla asi sama překvapená, ale po chvíli se usmála, že za to mu musí dát čertovskou pusu a pořádně ho tak zamazala na tváři. Ála si to hned až skoro štítivě otřel.:-)
Na sále jsme si zabrali místo u stolu a za chvíli vypuklo představení. Vlastně ještě před samotným začátkem čert Zachariáš procházel a zdravil děti a potom si s nimi hrál. Scénka byla jiná než loni, ale podle reakcí dětí se líbila úplně stejně. Asi po hodině se Zachariáš objevil pod podiem a zatímco hrála hudba, on procházel mezi dětmi. Najednou vidím, jak míří přímo k nám a tušil jsem problém. Když přišel k našemu stolu, chytil oba naše kluky každého za jednu ruku a pronesl víceméně řečnickou otázku, jestli jsou bráchové. Ani nevím, jestli si všiml, že jsem přikývl, nebo zda mu to bylo jasné, protože vypadali skoro jako dvojčata. V každém případě se potom zatvářil vážně a najednou pronesl, zatímco je pořád držel: "Cítím, že se občas hádáte a dokonce i perete..." Na Álově tváři jsem viděl, jak ho přešla legrace, ostatně i Andíkovi vrtalo hlavou, jak to může vědět. Potom jim ještě řekl, ať jsou na sebe hodní a vyzval je, ať si s ním na to plácnou. Kluci to vyjukaně udělali a Zachariáš odešel. My jsme jim potom samozřejmě zdůraznili, že když si plácli s čertem, tak to teď musí dodržet!:-) Každopádně to bylo opravdu hezké a chytře vymyšlené.
Venku Andík potom vyzkoušel zaříkadlo, které ho mělo poslat rovnou do pekla, Ála ten se bál a raději to nepokoušel. Myslím ale, že ani Andy si nebyl jistý na 100%, že se mu nic nestane. V každém případě besídku hodnotím velmi kladně...;-)
V pondělí po ránu jsem jel do Kolína vyzvednout dětské pasy, přece jen hlavně Ála už si nebyl vůbec podobný a hlavně těm původním na jaře končila platnost. Odpoledne jsme pokračovali v předvánočním programu, protože jsme se vydali do Kolína (já tedy během jednoho dne podruhé) na Mikulášskou besídku s Klemprdou. Kluci nejdřív moc nechtěli, ale pak jsem pochopil, že Ála si to s něčím spletl a když jsem mu popisoval, jak to vypadalo loni, najednou se rozzářil a říkal, že tam určitě chce. Dokonce nakreslil pro čerta obrázek!:-)
Hned na schodech v kulturáku nás přivítal Mikuláš a čertice a po vyzpovídání kluků, jestli byli hodní a jestli si doma uklízejí jim předali nějaké dobroty. Ála na oplátku jedné čertici věnoval obrázek, z čehož byla asi sama překvapená, ale po chvíli se usmála, že za to mu musí dát čertovskou pusu a pořádně ho tak zamazala na tváři. Ála si to hned až skoro štítivě otřel.:-)
Na sále jsme si zabrali místo u stolu a za chvíli vypuklo představení. Vlastně ještě před samotným začátkem čert Zachariáš procházel a zdravil děti a potom si s nimi hrál. Scénka byla jiná než loni, ale podle reakcí dětí se líbila úplně stejně. Asi po hodině se Zachariáš objevil pod podiem a zatímco hrála hudba, on procházel mezi dětmi. Najednou vidím, jak míří přímo k nám a tušil jsem problém. Když přišel k našemu stolu, chytil oba naše kluky každého za jednu ruku a pronesl víceméně řečnickou otázku, jestli jsou bráchové. Ani nevím, jestli si všiml, že jsem přikývl, nebo zda mu to bylo jasné, protože vypadali skoro jako dvojčata. V každém případě se potom zatvářil vážně a najednou pronesl, zatímco je pořád držel: "Cítím, že se občas hádáte a dokonce i perete..." Na Álově tváři jsem viděl, jak ho přešla legrace, ostatně i Andíkovi vrtalo hlavou, jak to může vědět. Potom jim ještě řekl, ať jsou na sebe hodní a vyzval je, ať si s ním na to plácnou. Kluci to vyjukaně udělali a Zachariáš odešel. My jsme jim potom samozřejmě zdůraznili, že když si plácli s čertem, tak to teď musí dodržet!:-) Každopádně to bylo opravdu hezké a chytře vymyšlené.
Venku Andík potom vyzkoušel zaříkadlo, které ho mělo poslat rovnou do pekla, Ála ten se bál a raději to nepokoušel. Myslím ale, že ani Andy si nebyl jistý na 100%, že se mu nic nestane. V každém případě besídku hodnotím velmi kladně...;-)
