Na úterý jsem měl naplánované volno. Hlavním důvodem byl odpolední koncert kapely Bombarďák spojený s křestem aktuálního alba 3FO3, na který se hlavně naši kluci už hodně dlouho těšili. A to i proto, že šlo o tak trošku raritu, protože normálně kapela vystupuje ve složení kytara, basa, zpěv, případně nějaké ty foukací nástroje, ovšem tentokrát byly přislíbeny i bicí a saxofon. Vstupenky jsem měl koupené od první minuty, kdy se začaly po půlnoci na 15.10. prodávat.
Do divadla Minor jsme dorazili včas, ještě jsme dokonce chvíli museli čekat, než nás vpustili dovnitř. Tam jsme si potom zabrali výborná místa ve druhé řadě. Tentokrát to ovšem bylo lepší i v tom, že narozdíl od minule se tam objevilo vyvýšené podium. Jako obvykle se lidi trousili ještě nějakou dobu po plánovaném začátku, ale zpoždění nebylo nijak tragické. Hlavně Álu jsem pro jistotu připravil na to, že to tentokrát bude trochu hlasitější, bubny se totiž ztlumují poměrně špatně, takže se jim musí přizpůsobit ostatní nástroje. Kapela po celou dobu vystupovala ve čtveřici a basáci se střídali hlavně podle toho, jestli Filip Nebřenský zrovna nehrál na nějaký z dechových nástrojů.
Vystoupení bylo opět plné vtipných poznámek a gagů, nicméně bylo znát, že přece jen i s těmi bicími se už domlouvá trochu hůř. Jedním z vtipných okamžiků byla třeba výzva, aby v případě, že někdo udělá chybu, publikum hlasitě zavolalo 'Fůůůj fůůůj', zatímco, když bude vše v pořádku, mají zakřičet 'Hurá, hurá, ta je hezká'. Když na to později všichni už zapomněli, ozval se při první příležitosti škodolibě kytarista Michal Dalecký, aby svým hlasitým fůůůj připomněl zpěvákovi, že se spletl.
Je fakt, že s přibývajícími alby má kapela víc a víc písní a playlist logicky není nafukovací, nicméně na všechny oblíbené došlo, navíc jsme slyšeli taky třeba píseň Bulící, kde se mi líbí především sólo na "fňukací nástroje" a kapela zahrála taky písničku Zich, kterou si každou chvíli zpívají naši kluci doma.
Po přídavku jsme se vydali na vlak a domů jsme přijeli ještě v rozumnou dobu na to, že druhý den nás čekala škola a školka...;-)
Do divadla Minor jsme dorazili včas, ještě jsme dokonce chvíli museli čekat, než nás vpustili dovnitř. Tam jsme si potom zabrali výborná místa ve druhé řadě. Tentokrát to ovšem bylo lepší i v tom, že narozdíl od minule se tam objevilo vyvýšené podium. Jako obvykle se lidi trousili ještě nějakou dobu po plánovaném začátku, ale zpoždění nebylo nijak tragické. Hlavně Álu jsem pro jistotu připravil na to, že to tentokrát bude trochu hlasitější, bubny se totiž ztlumují poměrně špatně, takže se jim musí přizpůsobit ostatní nástroje. Kapela po celou dobu vystupovala ve čtveřici a basáci se střídali hlavně podle toho, jestli Filip Nebřenský zrovna nehrál na nějaký z dechových nástrojů.
Vystoupení bylo opět plné vtipných poznámek a gagů, nicméně bylo znát, že přece jen i s těmi bicími se už domlouvá trochu hůř. Jedním z vtipných okamžiků byla třeba výzva, aby v případě, že někdo udělá chybu, publikum hlasitě zavolalo 'Fůůůj fůůůj', zatímco, když bude vše v pořádku, mají zakřičet 'Hurá, hurá, ta je hezká'. Když na to později všichni už zapomněli, ozval se při první příležitosti škodolibě kytarista Michal Dalecký, aby svým hlasitým fůůůj připomněl zpěvákovi, že se spletl.
Je fakt, že s přibývajícími alby má kapela víc a víc písní a playlist logicky není nafukovací, nicméně na všechny oblíbené došlo, navíc jsme slyšeli taky třeba píseň Bulící, kde se mi líbí především sólo na "fňukací nástroje" a kapela zahrála taky písničku Zich, kterou si každou chvíli zpívají naši kluci doma.
Po přídavku jsme se vydali na vlak a domů jsme přijeli ještě v rozumnou dobu na to, že druhý den nás čekala škola a školka...;-)
