Na minulou sobotu jsem naplánoval takový předvánoční "ŽRAVÝLET". Jedinou podmínkou bylo, že musíme vyrazit už dost časně. I proto se nakonec jednalo jen o pánskou jízdu - mámě se tak brzy nechtělo.
Do Prahy jsme přijeli přesně podle jízdního řádu a právě přijížděla tramvaj, kterou jsme se tak mohli jednu zastávku svézt. Proč nevyužít toho, že to máme všichni tři vlastně zadarmo!:-) Pak už nám zbýval jen malý kousek pěšky a dorazili jsme do restaurace nedaleko Prašné brány, kde se podávala snídaně formou 'sněz co můžeš.' Obsluha si ode mě převzala voucher s tím, že potom doplatím jen děti, které mají cenu sníženou. Zabrali jsme stůl v jedné z místností a pak jsme se přesunuli do další, kde jsme si mohli vybrat jídlo. Oba kluci si připadali jako v nebi a já jsem pouze dohlížel a korigoval, aby jejich výběr nebyl příliš divoký. Začali jsme slanými dobrotami, kávou, kakaem a džusem a posléze kluci přešli ke sladkým pokrmům. Nutno dodat, že ani já jsem nečekal, že výběr bude až do poslední chvíle neustále doplňován, ani chvilku to nevázlo, stále bylo vše a bylo toho hodně! Pro mě bylo maličko náročnější, že jsem se dost naběhal, přece jen jsem nechtěl kluky pouštět samotné, aby třeba něco nerozlili nebo do někoho omylem nevrazili. Pobavil mě Ála, když jsem mu řekl, ať si už nedává pátou porci jogurtu s lupínky, neboť jsme měl strach, aby se výlet nezměnil v hledání toalety, a on se tak smutně rozhlédl a s pusou plnou jogurtu řekl: 'Tak jo, tak si dám třeba rajčátko...' Když se přiblížila půl jedenáctá, oblékli jsme se a vydali se ven. Velmi milým a nečekaným překvapením pro mě bylo, že Álu nechali jíst zadarmo, i když už věkově platit měl. A to vůbec nekomentuji množství jídla, kterého spořádal víc než leckterý dospělý. Lidí tam obecně bylo dost, ale žádné fronty se netvořily. Navíc tedy šlo vesměs o Němce.
Vydali jsme se ke Staroměstskému náměstí, které bylo blíž, než jsem čekal. Tam už probíhaly vánoční trhy, ačkoli oficiální zahájení bylo plánované na půl pátou spolu s prvním rozsvícením stromku. Několikrát jsme to celé dokola prošli a vyfotili se u stromu. Kluci samozřejmě nakrmili oslíka, který byl po ránu ještě velmi hladový, takže zakoupení granulí se změnilo ve velmi vtipný souboj, kdy on se snažil nacpat pusu přímo do stroje a museli jsme se chvíli přetahovat. Nutno dodat, že za dvacet korun bych si těch granulí představoval trošku víc, naivně jsem si na ně připravil pytlík, ovšem dávka se mi pohodlně vešla do dlaně. Když nám trochu slehla snídaně, dali jsme si výbornou horkou čokoládu, která byla vážně hustá (ve všech významech toho slova!:-)) a potom jsme zamířili pryč směrem k Prašné bráně tam se rozhlédli ještě na dalším trhu před Palladiem.
Na jednu hodinu jsem měl rezervaci v Pizzerii v Celetné, takže jsme tam tak nějak lehce předtím došli. V době našeho příchodu bylo celkem prázdno, ovšem během pár minut se to změnilo a bylo doslova narváno. A to tak, že u dveří postávali další lidi, kteří čekali, až se nějaký stůl uvolní. Bohužel se do místnosti, kde jsme seděli, nahrnulo asi 12 Němců, kteří byli hluční, jak se na Němce sluší a patří. Mně to tedy nijak zvlášť nevadilo, ale hlavně Ála z toho byl celkem přešlý. Naštěstí jsme jídlo dostali dost rychle a stejně rychle jsme ho snědli. Příjemná obsluha se sice naběhala, ale byli moc milí na kluky.
Jen jsme se zvedli, už se k našemu stolu hrnuli další strávníci a my jsme zamířili k trhu na Náměstí Republiky. Andík totiž chtěl ochutnat dětský punč. Ceny zde byly mnohem přívětivější než na Staromáku... Punč nás mile překvapil, nejen že klukům chutnal, ale bylo v něm i plno ovoce, takže vypadal opravdu lákavě. No a já si konečně dal svařák...;-)
Pomalou procházkou jsme došli k nádraží a já si uvědomil, že ačkoli všude psali o posílených policejních hlídkách, my jsme za celý den nepotkali ani jednoho policistu, ani ve městě ani přímo na trzích. Domů jsme dorazili kolem půl páté, takže nakonec opět výlet na celý den, s čímž jsem původně ani nepočítal...;-)
Do Prahy jsme přijeli přesně podle jízdního řádu a právě přijížděla tramvaj, kterou jsme se tak mohli jednu zastávku svézt. Proč nevyužít toho, že to máme všichni tři vlastně zadarmo!:-) Pak už nám zbýval jen malý kousek pěšky a dorazili jsme do restaurace nedaleko Prašné brány, kde se podávala snídaně formou 'sněz co můžeš.' Obsluha si ode mě převzala voucher s tím, že potom doplatím jen děti, které mají cenu sníženou. Zabrali jsme stůl v jedné z místností a pak jsme se přesunuli do další, kde jsme si mohli vybrat jídlo. Oba kluci si připadali jako v nebi a já jsem pouze dohlížel a korigoval, aby jejich výběr nebyl příliš divoký. Začali jsme slanými dobrotami, kávou, kakaem a džusem a posléze kluci přešli ke sladkým pokrmům. Nutno dodat, že ani já jsem nečekal, že výběr bude až do poslední chvíle neustále doplňován, ani chvilku to nevázlo, stále bylo vše a bylo toho hodně! Pro mě bylo maličko náročnější, že jsem se dost naběhal, přece jen jsem nechtěl kluky pouštět samotné, aby třeba něco nerozlili nebo do někoho omylem nevrazili. Pobavil mě Ála, když jsem mu řekl, ať si už nedává pátou porci jogurtu s lupínky, neboť jsme měl strach, aby se výlet nezměnil v hledání toalety, a on se tak smutně rozhlédl a s pusou plnou jogurtu řekl: 'Tak jo, tak si dám třeba rajčátko...' Když se přiblížila půl jedenáctá, oblékli jsme se a vydali se ven. Velmi milým a nečekaným překvapením pro mě bylo, že Álu nechali jíst zadarmo, i když už věkově platit měl. A to vůbec nekomentuji množství jídla, kterého spořádal víc než leckterý dospělý. Lidí tam obecně bylo dost, ale žádné fronty se netvořily. Navíc tedy šlo vesměs o Němce.
Vydali jsme se ke Staroměstskému náměstí, které bylo blíž, než jsem čekal. Tam už probíhaly vánoční trhy, ačkoli oficiální zahájení bylo plánované na půl pátou spolu s prvním rozsvícením stromku. Několikrát jsme to celé dokola prošli a vyfotili se u stromu. Kluci samozřejmě nakrmili oslíka, který byl po ránu ještě velmi hladový, takže zakoupení granulí se změnilo ve velmi vtipný souboj, kdy on se snažil nacpat pusu přímo do stroje a museli jsme se chvíli přetahovat. Nutno dodat, že za dvacet korun bych si těch granulí představoval trošku víc, naivně jsem si na ně připravil pytlík, ovšem dávka se mi pohodlně vešla do dlaně. Když nám trochu slehla snídaně, dali jsme si výbornou horkou čokoládu, která byla vážně hustá (ve všech významech toho slova!:-)) a potom jsme zamířili pryč směrem k Prašné bráně tam se rozhlédli ještě na dalším trhu před Palladiem.
Na jednu hodinu jsem měl rezervaci v Pizzerii v Celetné, takže jsme tam tak nějak lehce předtím došli. V době našeho příchodu bylo celkem prázdno, ovšem během pár minut se to změnilo a bylo doslova narváno. A to tak, že u dveří postávali další lidi, kteří čekali, až se nějaký stůl uvolní. Bohužel se do místnosti, kde jsme seděli, nahrnulo asi 12 Němců, kteří byli hluční, jak se na Němce sluší a patří. Mně to tedy nijak zvlášť nevadilo, ale hlavně Ála z toho byl celkem přešlý. Naštěstí jsme jídlo dostali dost rychle a stejně rychle jsme ho snědli. Příjemná obsluha se sice naběhala, ale byli moc milí na kluky.
Jen jsme se zvedli, už se k našemu stolu hrnuli další strávníci a my jsme zamířili k trhu na Náměstí Republiky. Andík totiž chtěl ochutnat dětský punč. Ceny zde byly mnohem přívětivější než na Staromáku... Punč nás mile překvapil, nejen že klukům chutnal, ale bylo v něm i plno ovoce, takže vypadal opravdu lákavě. No a já si konečně dal svařák...;-)
Pomalou procházkou jsme došli k nádraží a já si uvědomil, že ačkoli všude psali o posílených policejních hlídkách, my jsme za celý den nepotkali ani jednoho policistu, ani ve městě ani přímo na trzích. Domů jsme dorazili kolem půl páté, takže nakonec opět výlet na celý den, s čímž jsem původně ani nepočítal...;-)
