Stále ještě aktuální týden mi začal pěkně zostra. V pondělí jsem dorazil z práce domů, rychle jsem se najedl a pak jsem se přesunul do Kolína, kde v divadle vystupoval jeden z v současnosti nejlepších českých bubeníků Miloš Meier se svou show Drumming Syndrome. Poměrně dlouho jsem přemýšlel, jestli mám zvolit vlak nebo jet autem. Začínat to mělo v sedm, vlak zpátky mi vždycky jede kolem půl. Logicky jsem vycházel z toho, že to tak po hodině a půl skončí a na vlak bych to tedy měl tak akorát. Jelikož se ale den předtím poněkud ochladilo, rozhodl jsem se nakonec pro auto. A udělal jsem dobře.
Měl jsem maličko obavy, abych věděl, kam v divadle jít, na lístku totiž stálo "Aréna jeviště", což mi vůbec nic neříkalo. Nakonec se to ale z důvodu velkého zájmu přesunulo do normálního sálu, akorát se nevcházelo hlavním vchodem ale z boku, což je něco pro mě, který se ztratím klidně i na na záchodě.
Začalo se s akademickou čtvrthodinkou. Na podiu stála jen bicí souprava a kolem byly různé světelné efekty. Miloš si sám pouštěl podklady a do nich předváděl své umění. Zazněly písně například od Slipknot, Korn, Dymytry, ale take třeba Aerosmith nebo Bon Jovi. O univerzálnosti hudebníka svědčily ovšem i skladby od Roxette nebo dokonce Justina Biebra!!:-) Občas se promítlo krátké video z některých bubenických festivalů a zaznělo i pár historek. Když se Miloš rozloučil, s hrůzou jsem zjistil, že je čtvrt na deset, nikdy bych nevěřil, že dvě hodiny tak rychle utečou. Vlastně jediné, co mi tak trochu vadilo, byly kouřové efekty, které se narozdíl třeba od koncertního sálu v klubu v divadle přece jen táhnou poněkud jinak a zůstávají v hledišti. Nevím proč, ale dost mě z toho pálilo v nose. Ale přežít se to dalo, žádná tragédie.
Než jsem se vymotal z divadla bylo skoro půl a měl jsem velkou radost, že na mě čeká auto, protože mrznout hodinu v pondělně vylidněném Kolíně, to by se mi opravdu nechtělo.
Měl jsem maličko obavy, abych věděl, kam v divadle jít, na lístku totiž stálo "Aréna jeviště", což mi vůbec nic neříkalo. Nakonec se to ale z důvodu velkého zájmu přesunulo do normálního sálu, akorát se nevcházelo hlavním vchodem ale z boku, což je něco pro mě, který se ztratím klidně i na na záchodě.
Začalo se s akademickou čtvrthodinkou. Na podiu stála jen bicí souprava a kolem byly různé světelné efekty. Miloš si sám pouštěl podklady a do nich předváděl své umění. Zazněly písně například od Slipknot, Korn, Dymytry, ale take třeba Aerosmith nebo Bon Jovi. O univerzálnosti hudebníka svědčily ovšem i skladby od Roxette nebo dokonce Justina Biebra!!:-) Občas se promítlo krátké video z některých bubenických festivalů a zaznělo i pár historek. Když se Miloš rozloučil, s hrůzou jsem zjistil, že je čtvrt na deset, nikdy bych nevěřil, že dvě hodiny tak rychle utečou. Vlastně jediné, co mi tak trochu vadilo, byly kouřové efekty, které se narozdíl třeba od koncertního sálu v klubu v divadle přece jen táhnou poněkud jinak a zůstávají v hledišti. Nevím proč, ale dost mě z toho pálilo v nose. Ale přežít se to dalo, žádná tragédie.
Než jsem se vymotal z divadla bylo skoro půl a měl jsem velkou radost, že na mě čeká auto, protože mrznout hodinu v pondělně vylidněném Kolíně, to by se mi opravdu nechtělo.
