Vánoční Praha...;-)

Hned v pondělí po štědrém dnu jsme byli pozváni na oběd, který jsme trochu spojili i s malou oslavou mých narozenin. Odpoledne nás napadlo, že by klukům prospělo trochu pohybu na čerstvém vzduchu, proto jsme se vydali na procházku. A slíbili jsme jim, že bude pořádně velká. Jenže nakonec jsme ani ne v půlce trasy potkali známého s rodinou, s nímž jsme se už několikrát v minulosti domlouvali na nějaké té návštěvě, tak to dopadlo tak, že jsme ji uskutečnili hned. Má sice dvě malé holky, takže jsme se trochu báli, že doma nemáme žádnou vhodnou hračku, jenže ta menší ještě ani nechodí a ta starší má prý stejně nejradši auta. Možná i díky této návštěvě si naši kluci uvědomili, kolik všelijakých hraček mají, protože Eliška vůbec nevěděla, s čím si hrát dřív, na řadu přišly i ty dávno odložené.

Úterní program jsme měli taky pevně daný - už dlouho dopředu jsme naplánovali výlet do Prahy. Já jsem ještě koupil nějaké vouchery na nejrůznější dobroty, aby kluci byli motivováni. Bohužel jsem musel trasu ještě obměnit, protože na poslední chvíli jsem zjistil, že na hodně místech mají nakonec neplánovaně zavřeno, přestože původně měli mát otevřeno. Ale i tak se nám to vydařilo.
Z nádraží jsme se vydali na Staroměstské náměstí, kde byla na trzích vzhledem k denní době zatím otevřená pouze část stánků. Díky tomu tam zatím nebylo tak narváno. Dali jsme si každý trdlo a s ženou navíc ještě punč a pokračovali dál. Prostor před Karlovým mostem byl narvaný už celkem slušně. Sešli jsme na Kampu, kde jsme měli naplánovanou zastávku v kavárně Sovovy mlýny. Bohužel jsem si sice poznamenal čísla voucherů, ale nezapsal jsem si jméno podniku. Ten jsme ale našli bez problémů a uvnitř jsme si dali každý kremroli, kluci ovocný čaj, žena kávu a já svařák. Ála důležitě prohlásil, že ta kremrole není dobrá. "Jé výýýýborná!" Je ovšem pravda, že i ten svařák byl super!

V Nerudově ulici jsme potom sledovali trochu rozruch, když úzkým pruhem jednosměrky jel směrem dolů ohromný mercedes a přímo na naší úrovni se setkal s autem jedoucím směrem správným. I podle typu vozidla bylo jasné, že řidič není zvyklý, že by musel ustupovat, nicméně tentokrát to bylo skutečně na něm a s velkými obtížemi vycouval několik metrů, nacpal se mezi zaparkovaná auta u kraje, a když měl zase volno, velmi rychle projel zakázaný úsek směrem dolů.

S vypětím posledních sil kluci došli až k hradu, unavený Andy začal být trochu protivný, ovšem když jsme sledovali vojáky v budkách u východu z nádvoří (dříve to byl i vchod, ten je nyní bohužel o kus dál a na vše pro jistotu dohlíží i ozbrojení vojáci uvnitř - kdo by ještě nedávno řekl, že tak rychle doženeme Francii s jejími ozbrojenci u Eiffelovky), zrovna nastal okamžik výměny stráží, kterou jsme tam měli hned z první řady a to kluky zaujalo tak, že prohlásili, že se cesta vyplatila. Žena se chtěla jít podívat i do areálu Hradu, ovšem mě se nechtělo absolvovat policejní prohlídku u vstupu. Chápu, že je to možná potřeba, ovšem mrzí mě, že k tomuhle vůbec muselo dojít. Vydali jsme se zpět k největšímu magnetu pro kluky - trdlo s horkou čokoládou. Měli jsme už dopředu vybraná trdla s karamelem, ten bohužel došel, takže nakonec si žena dala klasiku a já s klukama promazaný čokoládou. Což o to, bylo to fakt hodně dobré, ale jedlo se to trochu neprakticky. Radši jsem klukům z jejich trdel utrhával, protože jinak by nejspíš byli od čokolády úplně všude. Jako horký nápoj jsme si jako dospěláci zvolili pro změnu svařák.;-) Během pití horké čokolády kluci pronesli větu, kterou jsem od nich snad ještě nikdy neslyšel - že jsou už docela plní…;-)

Pohled na Karlův most vypadal dost nevábně, protože tam bylo neskutečné množství turistů, takže jsme museli jít velmi pomalu, stejně jako v úseku za ním. I přesto se nám ale podařilo stihnout vlak, který jsme původně chtěli.

Vánoční výlet se perfektně vydařil i díky skvělému počasí - sice bylo mrazivo, ale celý den krásně svítilo sluníčko…;-)