V polovině dubna jsem taky dvakrát navštívil lékaře. Obecně tam moc nechodím, tím méně pak v době karantény. Vlastně mě celkem překvapilo, že mi v telefonátu na alergologii řekli, že má pravidelná návštěva jednou za půl roku platí, myslel jsem, že nikoli. Nakonec ale stejně šlo jen o jakousi zdvořilostní schůzku, protože jindy velmi pečlivý doktor mi tentokrát jen položil pár otázek a nakonec napsal recept. Tedy dva a navíc elektronické, což pro mě byla novinka. Léky jsem si chtěl vyzvednout v lékárně hned v budově, když už jsem šel kolem, ale nebyl bych to já, aby se nevyskytl problém. Paní lékárnice, mimochodem velmi příjemná, si nechala nadiktovat postupně oba kódy z esemesek, které mi ihned dorazily. Při vydávání léků se podivila, že mám poměrně dost balení jednoho z nich. Mě zase překvapilo, že mi nepodává další z léků, na nějž jsem čekal. Nakonec se ukázalo, že pan doktor omylem vystavil e-recept dvakrát na totéž, což ale samozřejmě nemám jak zjistit. Naštěstí jsme to neměl daleko zpět do ordinace. Sestra mě ujistila, že mi za chvíli přijde ještě zpráva s kódem na zbývající lék a já jsem chvilku čekal před budovou, abych si to zase hned vyzvedl. Jenže stale nic nepřicházelo, proto jsem se rozhodl, že se nedá nic dělat, vydal se k autu a vyrazil domů. Nový recept mi dorazil někdy po obědě. To už se mi do lékárny nechtělo. Tam jsem se vydal až za pár dní. Po nadiktování kódu jsem si oddechl, když lékárnice přinesla správnou krabičku. Akorát jsem lehce znejistěl, že byla jen jedna, protože vždycky dostávám dvě, aby mi vydržely na půl roku. Sice jsem se uklidňoval tím, že třeba pan doktor opravdu napsal jen jedno balení, když u toho byly zmatky, ale nakonec jsem se zeptal, jestli ta balení nebyla dvě. Lékárnice nejdřív rozhodně prohlásila, že ne, ale vzápětí se zarazila, uznala, že mám pravdu a přinesla ještě jednu krabičku. Takže moje první setkání s e-receptem nic moc. Stačilo by, aby mi léky vyzvedával někdo jiný, kdo by vůbec netušil, o co jde. Takže za mě sice dobrý, ale uvítal bych, aby v SMS bylo kromě kodu uvedeno i o jaký lék jde, případně jeho množství, abych měl zkrátka přehled.
Druhá návštěva lékaře se potom vztahovala k přeočkování po pěti letech. Bylo mi trochu líto, aby mi všechny předchozí dávky propadly, ovšem v průběhu pandemie se neočkovalo. Zbýval mi poslední měsíc, když se to trochu uvolnilo a náhodou jsem zjistil, že proti klíšťatům se očkuje i u mého praktického lékaře, což mi situaci značně ulehčilo. Protože k lékaři zase až tak často nechodím, našel jsem si na webu telefonní číslo. Bohužel to zvedla lékařka z druhé ordinace, která vůbec netušila, jestli něco takového nabízejí, proto to zahrála do autu s tím, abych si zavolal za několik dní znovu, až se situace uklidní ještě víc. Mezitím jsem ale úplnou náhodou zjistil, že známí se právě očkovat nechali, u mé lékařky, která jsem původně chtěl volat. Zkusil jsem to tedy znovu a bez jakéhokoli problému jsme se domluvili, že mohu přijít. Akorát jsem byl poučen, že momentálně je nutné počkat před budovou a zavolat si, jestli nikdo není uvnitř. To jsem tedy udělal, zrovna měli volno, proto jsem mohl do čekárny. K mému překvapení tam seděl důchodce. Ještě víc byla překvapená sestra, která mi otevřela, protože o něm vůbec netušili. I přes několik velkých nápisů si ta prostě sedl a čekal. Jelikož patřil do rizikové skupiny, vzali ho přede mnou a já si tak prodloužil pobyt ve středisku asi o 15 minut…
