Všechno nemusí být takové, jak se na první pohled může zdát. Třeba taková práce snů. Podle popisu v inzerátu a při prvním pohovoru úžasná. Podle skutečnosti pak spíše noční můra, kde je všechno jinak.
Zhruba od druhé hodiny, co jsem nastoupil, mi bylo jasné, že jsem šéfovi dvakrát do oka nepadl. Ještě během prvního týdne se to pak už nesnažil ani předstírat. Postupně jsem pochopil, že při kolektivním rozhodování, koho z posledních účastníků konkurzu vybrat, to byl právě on, kdo mě nechtěl. Přece jen ve výběru byly ještě hezké slečny...
Když tak zhodnotím uplynulé čtyři týdny, ačkoli máme stoly pár metrů od sebe, promluvil se mnou všeho všudy třikrát. První den mi podal ruku, pozdravil mě a zavedl k zastrčenému počítači v jiné místnosti než jsou ostatní, který se navíc samovolně a zcela nečekaně vypíná. Třetí den mi oznámil, že zkrátíme zkušební dobu, abychom se navzájem netrápili (už tahle věta mě měla varovat) a pak po týdnu, kdy mi naznačil, že bych měl zabrat. V čem, to už neprozradil - od začátku nemám skoro nic na práci, a pokud nějaký úkol náhodou dostanu od kolegyně, mám ho během okamžiku splněný.
Jediné, co nezapomněl při každém "rozhovoru" zdůraznit, že to tady není jako ve velkých mezinárodních korporacích (vzhledem k šéfově vadě řeči, zní jeho oblíbené sousloví dost úsměvně). Nejdřív jsem to nechápal, bylo mi pouze jasné, že naráží na můj životopis. Později mi vše došlo - bezmezně uctívá Che Guevaru, který je podle něj věčný a je stále mezi námi... Proto se mu asi nelíbí mé "americké" zkušenosti.
V každém případě se mě mezitím ještě rozhodl zničit. Před týdnem bylo potřeba vystěhovat dva masivní stoly. Požádal těhotnou kolegyni o pomoc a aktivně se postavil na lehčí stranu (bez plných šuplíků). Já jsem pohotově přiskočil (přece jen mi bylo za něj trapně) a stůl jsme poponášeli pryč. On svou lehkou půlku bez problémů zvedl do výšky, já se zmohl na pár centimetrů nad zem. Dovolil jsem si špitnout, zda by nebylo lepší šuplíky vyndat. "To ne a stejně nejdou ven!" Když jsme nemohli projít dveřmi a on navrhl, že se stůl bude muset otočit na výšku, na šuplíkách jsem trval. Během minuty jsem je odstranil. Ano, ty, které nešly... Jinak mezi námi nepadlo ani slovo.
Dalšího úkolu jsem se zhostil včera. Bylo potřeba odvézt jakési krabice ze skladu do jedné konferenční místnosti. Šéf opět požádal těhotnou kolegyni (já pro něj totiž neexistuju.) Ta namítla, že to asi bude těžké, zda bych jí nemohl pomoci. "Ale prosím tě, vždyť máš teď sílu za dva!" Za chvilku na její naléhání zavolal na místo určení, aby se zeptal, zda by byl poblíž někdo na pomoc. Bohužel. Kolegyně poprosila mě, což jsem bral jako samozřejmost. Jenže pro Che Guevaru jsem asi nebyl dost dobrý.
Každopádně jsme zajeli do skladu, a jak jsem tak tahal 30 kilové bedny, pochopil jsem, že jsem své síly asi trochu přecenil. Nicméně naskládal jsem všechno do auta, pak jsme odjeli přes půl Prahy a tam mě čekala druhá půlka této práce. Z auta vynést před výtah, potom vyrovnat do výtahu (povolenou hmotnost jsme překročili už s pouhým nákladem). Nakonec odnosit z výtahu přes dlouhou chodbu. Přiznávám, že u posledních dvou krabic už nejen že jsem nemohl popadnout dech, ale ani jsem skoro neudržel rovnováhu...
Jinak při každé poradě rád se všemi vtipkuje (jsou tu samé kolegyně). Bohužel řeknu-li cokoli já, nedočkám se ani jeho pohledu, natož jakékoli reakce. Tento týden jsem to už vzdal, a i když mám sebelepší nápad, nechávám si ho pro sebe. A to už vůbec nemluvím o jeho oslovení "holky". Už z toho je mi vlastně jasné, že se mou nepočítá.
Jinak jsem se dočkal dalšího "uznání" - když jsem zapnul počítač a posléze zjistil, že mi šéf sebral myš. To už se mi zdálo trochu dost, ale díky předchozí praxi se dokážu obejít i bez ní. Je to ale krajně nepohodlné.
Tak nevím, zda tohle všechno má cenu. A hlavně proč mě tedy nevyhodí sám. Už mě i napadlo, že mě mají jen jako zálohu a ve skutečnosti zkouší, zda to nezvládnou v méně lidech, až odejde kolegyně, na jejíž místo jsem byl přijat. Nebo že by viděl vhodnou pracovní sílu na plánované stěhování? Zlatý vojenský dril na minulém místě...
