Se začátkem srpna jsem měl spojený hlavně nástup do nové práce (mimochodem děkuji všem, co mi poslali nějaké to povzbudivé slovo.) Po měsíci a půl volna celkem změna. Nejvíc pak asi pro Andreáska...
Ten si na mě totiž stihl dost zvyknout. Projevovalo se to třeba i tak, že nechtěl jít ode mě k mámě, vždycky se mě vší silou chytil a ne a ne se pustit. Dokonce v posledních dnech mého flákání z něj pravděpodobně v záchvatu jakési zoufalosti poprvé vypadlo cosi jako TÁTA! I proto jsem měl tak trochu obavy, jak to zvládne. Nakonec mu ale nezbylo nic jiného, než se s tím smířit a v závěru týdne už mu to nejspíš ani nepřišlo (narozdíl pro změnu ode mě!;-))
