Minulou sobotu jsme opět vyrazili na rodinný výlet. Tentokrát se zcela jasným a už nějakou dobu pevně daným cílem - Divadlo kouzel v Líbeznicích, kde jsme už nějaký pátek měli vstupenky na dětské představení Hra kouzel a magie.
Ačkoli ráno to tak nevypadalo, během dopoledne se počasí umoudřilo a my s dostatečným předstihem vyjeli. Žádný spěch, dálnici jsme tedy vynechali a jeli pěkně po okreskách. Hlavně silnice v úplném závěru byla výživná, ale jak jsme tak skákali po neskutečných dírách, aspoň se kluci vzadu probrali z narkomanského rauše po kinedrylu.
Auto jsme nechali na malém parkovišti a vydali se na oběd do pizzerie, která sídlí ve stejné budově. Já jsem teda přímo do pizzy nešel, ale musím uznat, že vypadala lákavě. Andík dokonce sám spořádal celou polovinu, což byl největší důkaz toho, že byla dobrá.
Když jsme se najedli, ještě nám zbývala necelá hodina, vyrazili jsme tedy do víru velkoměsta, ehm, šli jsme podél hlavní silnice kousek po náměstí. Nejvíc nás zaujala přistávající letadla, která se zde pohybují už poměrně hodně nízko a náš model Andík zase vymýšlel všechna možná místa, kde by se mohl vyfotit.
Pak už jsme zamířili zpátky k divadlu. Uvnitř jsme zaujali svá místa v první řadě a přesně ve dvě hodiny začal program.
Pavel Kožíšek to s dětmi bezesporu umí, od první chvíle si získal jejich pozornost a samozřejmě nezapomněl ani na dospělejší doprovod. Asistentku mu dělala Hana Mašlíková, která se mimo scénář projevila trošku jednodušeji, hlavně tehdy, kdy měla začít bubnovat rytmus na malé bubny, jenže se složil jejich stojan. Zareagovala pohotově - k bubnům si klekla, ale asi 6 letá holka se jí zeptala, proč si je nezvedne. "Co na to říct?" zastyděla se trošku.
Představení trvalo jen hodinu, což je ale pro děti zcela ideální, protože po celou dobu udrží pozornost a cena vstupenek navíc není nikterak závratná. Když jsem si potom zpětně vybavil všechna kouzla, která jsme viděli, nestačil jsem se divit nad tím, kolik jich bylo. Některé triky nám zůstaly utajeny, jiné kouzelník případně asistentka prozradili, případně se něco jako by nepovedlo, nebo se jako by provalilo, aby děti měly radost, že na něco přišly.
Závěr pak obstaralo profesionální číslo, kdy se svázaná asistentka schovala za závěs s malým klukem z hlediště, oblečeným do velkého fraku, aby se posléze ukázala svázaná právě přes ten frak, na což nechápavě zíral i malý "pomocník", který jej už neměl.
Kladné dojmy nezkazily ani nepříliš pohodlné skládací sedačky, které mi hlavně pro děti přišly i trochu nebezpečné na prsty.
Pak následovala autogramiáda s možností focení (vše zdarma) a potom jsme se už vydali ven. Cestou domů jsme se ještě stavili v cukrárně ve Staré Boleslavi a potom už opět v autě přečkali déšť.
Po návratu domů vypadali kluci poměrně nadšeně…;-)
